Oheň Lucie: Příběh písně, která zapálila českou rockovou scénu

Základní informace o písni Oheň

Když se řekne Lucie a jejich legendární Oheň, každému se vybaví ta nezaměnitelná melodie. Tahle pecka z roku 1996 prostě patří k tomu nejlepšímu, co česká rocková scéna kdy vyprodukovala. David Koller s Robertem Kodiskem tehdy stvořili něco, co nás i po letech bere za srdce.

Pamatujete, jak to začíná? Ten pomalý, skoro až meditativní začátek, který se pak rozjede do pořádnýho nářezu. Pět minut čisté hudební magie, která se stala symbolem devadesátek. Rádia ji hrála pořád dokola, i když byla na tehdejší dobu docela dlouhá.

Basová linka P.B.CH. je prostě nezapomenutelná - když poprvé nastoupí, běhá vám mráz po zádech. A což teprve ta kytarová souhra Kodejše s Dvořákem! Ivan Král ve studiu Sono odvedl parádní práci, když tomu všemu dal ten správný zvuk.

Text od Pavla Straky není žádná prvoplánová záležitost. Ten oheň v něm není jen tak pro nic za nic - symbolizuje všechno to, co v nás hoří, co nás žene dopředu. Na koncertech tahle skladba pravidelně uzavírala celou show a lidi při ní šíleli.

Renčův videoklip v industriálních kulisách tomu nasadil korunu. Není divu, že si vystřihl několik ocenění. A ty vokály v refrénu? Když se spojí všechny hlasy, máte pocit, že vás to zvukově převálcuje.

Koller za bicíma předvedl jeden ze svých životních výkonů. Každý úder, každý přechod sedí jak ulitý. V éčku nahraná pecka kombinuje elektriky s akusťákama tak dokonale, že i po těch letech zní fresh. Není náhoda, že dodnes patří k tomu nejlepšímu, co český rock nabízí.

Vydání alba Větší než malé množství lásky

Znáte ten moment, kdy vám Oheň od Lucie poprvé pronikne do uší? Ta syrová energie, která v roce 1998 vyšlehla z alba Větší než malé množství lásky, dodnes bere dech. Studio SONO se tehdy stalo kotlem, kde se pod taktovkou Ivana Krále tavily americké rockové vlivy s českou duší.

Parametr	Oheň (Lucie)
Rok vydání	1998
Album	Větší než malé množství lásky
Délka	4:31
Hudba	Robert Kodym
Text	Robert Kodym
Žánr	Rock
Vydavatelství	B&M Music

Koller s Kodymem do textu vepsali příběh o vnitřních démonech a svobodě - však to znáte, když vás něco užírá zevnitř. Ten charakteristický kytarový riff, co vám okamžitě naskočí v hlavě, vznikl v magické souhře Kodyma s P.B.CH. Původně měla být tahle pecka pomalejší, ale studio má svoje kouzlo - najednou to prostě začalo vřít.

Kapela tehdy procházela bouřlivým obdobím, ale možná právě proto je album tak syrově opravdové. Oheň se stal symbolem téhle éry - živelným, nespoutaným, očistným. Na koncertech to pak teprve rozbalili - světla tančila do rytmu prodloužených instrumentálek a publikum šílelo.

Michal Dvořák přidal svoje nezaměnitelné klávesy a najednou to celé dostalo další rozměr. Zajímavé je, že původní demo znělo úplně jinak - text, melodie, všechno se změnilo těsně před nahráváním. V SONO strávili týdny hledáním toho pravého zvuku, vrstvili nástroje, experimentovali.

Větší než malé množství lásky se stalo zlomovým albem, které Lucii vystřelilo mezi hudební nesmrtelné. Píseň Oheň z něj plane dodnes - syrová, opravdová, nezaměnitelná. Ivan Král později přiznal, že práce na tomhle albu patří k jeho nejlepším producentským zážitkům u nás. A není divu - když se sejdou správní lidé ve správný čas, vznikne nesmrtelná klasika.

Členové kapely Lucie při nahrávání

Nahrávání legendární písně Oheň se odehrávalo v roce 1990 v pražském studiu Propast, kde členové kapely Lucie strávili několik intenzivních týdnů. David Koller za bicí soupravou dřel jako šroub - hodiny a hodiny ladil každý úder, aby zvuk přesně vystihl syrovou energii skladby. Když Robert Kodym přitáhl do studia kazetu s původním demem, nikdo netušil, jaká pecka z toho nakonec vznikne.

Michal Dvořák se zavřel do své klávesové laboratoře a kouzlil s syntezátory tak dlouho, až vznikl ten nezaměnitelný sound, co vám dodnes běhá po zádech mráz. A když se k tomu přidala basová linka P.B.CH., začalo to celé dostávat grády.

Koller s Kodymem se u mikrofonů nadřeli jako koně. Vokály se točily znovu a znovu, refrény se pilovaly do posledního dechu. Však to znáte - když chcete, aby to bylo dokonalý, musíte tomu dát všechno. V režii seděl Milan Cimfe a musel krotit všechny ty tvůrčí přestřelky, co mezi muzikanty vznikaly.

Původně měla být písnička mnohem delší. Robert Kodym ale věděl, že někdy míň znamená víc, a tak škrtal, až to začalo pálit. Ten kytarový riff, co se vám vryl do paměti? Ten se rodil postupně, až se z něj stala ta pravá rocková výheň.

Členové kapely makali často až do rána. Dvořák dokonce ve studiu přespával, pořád něco mixoval a předělával. Každý do toho dal kus sebe a výsledek? Písnička, co se stala majákem český rockový scény.

Je škoda, že se nedochovaly všechny původní nahrávky. Ale co na tom - hlavní je, že tahle skladba dokáže i po třiceti letech zapálit oheň v srdcích posluchačů. A to je to nejdůležitější, ne?

Hudební styl a charakteristika skladby

Když se řekne Lucie a jejich Oheň, každému pamětníkovi naskočí typický sound devadesátek, který prostě nešlo přeslechnout. Ta hutná stěna zvuku, co vás praští do uší hned od začátku - to je přesně ten moment, kdy poznáte, že tohle může být jedině Lucie.

David Koller to tam prostě rozjel způsobem, který vám vleze pod kůži. Celá písnička je jako horská dráha - chvíli si lebedíte v klidnějších pasážích, a než se nadějete, vystřelí vás refrén někam ke stropu. Však to znáte - nejdřív vás pohladí jemné kytarové tóny a pak bum! Najednou jedete naplno.

Robert Kodým do toho vtiskl svůj nezaměnitelný rukopis, a když se k němu přidá basák P.B.CH., vznikne sound, který pak kopírovaly další kapely jak divé. Je to jako když pozorujete oheň - někdy jen tak plápolá, aby vzápětí vyšlehl vzhůru s neskutečnou energií.

Každý nástroj má v téhle písničce svoje místo, všechno do sebe zapadá jak puzzle. Kollerovy bicí zní, jako by seděl přímo ve vaší obýváku, a kytary? Ty se proplétají skladbou jako plamínky ohně, jeden přes druhý, a přesto to není chaos.

Ta molová tónina vám vleze pod kůži a vyvolá zimomřiávky. Když pak přijde refrén v duru, je to jako když vyjdete ze tmy na světlo - prostě nádhera. Celé je to tak syrové a opravdové, že i po těch letech cítíte tu energii, co z nahrávky sálá.

Tenhle song je prostě učebnicový příklad toho, jak má vypadat pořádný český rock. Žádné umělé výstřelky nebo zbytečné kejkle - jen ryzí muzika, co vám rozproudí krev v žilách a nenechá vás v klidu.

Text písně a jeho význam

Máš někdy pocit, že v tobě hoří něco nespoutaného? Píseň Oheň od Lucie přesně vystihuje tu sílu, co v sobě všichni nosíme. Je to jako když sedíš u táboráku a nemůžeš od něj odtrhnout oči - přesně takhle působí i text téhle skladby.

Každý z nás má v sobě svůj vlastní plamen. Někdy jen doutná, jindy šlehá až k nebi. Verše Máš oheň v těle, tak ho hlaď nejsou jen o lásce mezi dvěma lidmi. Je to o tom vnitřním žáru, co nás žene vpřed, nutí nás tvořit, milovat, žít naplno.

Ten oheň je jako život sám - může hřát i pálit, tvořit i ničit. Vzpomeň si na moment, kdy tě něco tak pohltilo, že jsi zapomněl na čas. To je ten oheň, o kterém Lucie zpívá. Když Robert Kodym napsal Připoutej se ke mně, ať ta síla proudí dál, vystihl přesně tu touhu po spojení, kterou všichni známe.

Je to jako když v krbu praská dřevo a ty cítíš to teplo - přesně tak působí i láska. Někdy tě zahřeje, jindy až spálí. Text pracuje s ohněm jako symbolem proměny. Vždyť kolikrát jsme museli něco starého spálit, aby mohlo vzniknout něco nového?

Nejde jen o romantickou lásku. Je to o té jiskře, co tě ráno vytáhne z postele. O tom plamínku naděje, co ti svítí i v těch nejtemnějších chvílích. Je to píseň o síle, kterou máme všichni v sobě, jen ji musíme objevit a pečovat o ni.

Když se zaposloucháš hlouběji, uslyšíš v textu i něco mystického. Jako když se díváš do plamenů a najednou vidíš víc než jen oheň. Je to píseň o propojení těla a duše, o energii, která námi prostupuje. Každý si v ní může najít svůj vlastní příběh, svůj vlastní oheň.

Úspěch v hudebních žebříčcích a ocenění

Když se v roce 1998 rozezněly první tóny Ohně od Lucie, nikdo netušil, že právě vzniká jeden z největších hitů české hudební historie. Tenhle track prostě vystřelil jako raketa - čtrnáct týdnů kraloval na špici IFPI hitparády, což je něco, co se jen tak nevidí.

Vzpomínáte si na to období? Rádio jste zapnuli a boom - zase Oheň. Dva měsíce v kuse vám tahle pecka hrála všude, kam jste přišli. A když už si myslíte, že hit postupně vyšumí, on se v top 10 drží dalšího půl roku. Není divu, že si z předávání cen Akademie populární hudby odnesl trofej za skladbu roku.

Album Větší než malé množství lásky se stalo legendou samo o sobě. Padesát tisíc prodaných nosičů, to už je sakra slušná porce. Na koncertech to bylo ještě větší - když zazněly první akordy Ohně, lidi prostě šíleli.

Úspěch se valil jako lavina - Český slavík, ESO hitparáda, kde se stal rockovou jedničkou roku, dokonce i na Slovensku se dostal mezi nejvíc hrané zahraniční songy. Renčův videoklip bral ceny, kde se dalo, a dodnes ho můžete zahlédnout v televizi.

I po více než dvaceti letech, když Lucie někde hraje, lidi čekají na Oheň. Mladý kapely ho coverujou, zpívá se u táboráků, prostě nesmrtelnej kousek český hudby. A upřímně? Asi těžko najdete někoho, kdo by neznal aspoň kousek textu.

Živá vystoupení a koncertní provedení

Píseň Oheň se stala jedním z nejvýraznějších koncertních čísel skupiny Lucie, která ji pravidelně zařazuje do svého repertoáru již od devadesátých let. Během živých vystoupení skladba často přesahuje svou původní studiovou délku a kapela ji obohacuje o rozsáhlé instrumentální pasáže. Významným prvkem koncertního provedení je především působivá světelná show, která podtrhuje atmosféru písně a její název.

Na velkých open-air festivalech Lucie často načasuje uvedení písně Oheň na období soumraku nebo tmy, kdy vizuální efekty vyniknou nejlépe. Charakteristickým prvkem živého provedení jsou červené a oranžové světelné efekty, které vytvářejí iluzi planoucího ohně na pódiu. Během vystoupení na festivalu Rock for People v roce 2018 kapela dokonce využila speciální pyrotechnické efekty, které umocnily celkový dojem z představení.

David Koller, bubeník a zpěvák skupiny, při živém provedení často rozšiřuje své bubenické party o dodatečné přechody a sóla, která v původní studiové verzi nejsou. Robert Kodym na kytaru přidává během koncertů rozsáhlá sóla, která dokonale zapadají do celkové kompozice skladby. Michal Dvořák své klávesové party často modifikuje a přidává nové syntetické zvuky, které dodávají písni moderní nádech i po letech od jejího vzniku.

Významným momentem v historii živého provádění písně Oheň byl koncert v O2 areně v roce 2019, kde kapela představila zcela nové aranžmá skladby. Během tohoto vystoupení byla píseň obohacena o smyčcovou sekci, která dodala skladbě nový rozměr a emotivní hloubku. P.B.CH. při této příležitosti předvedl působivé basové sólo, které se stalo pravidelnou součástí koncertního provedení.

Na unplugged koncertech Lucie představuje píseň Oheň v akustické verzi, která odkrývá nové vrstvy skladby. V této podobě vyniká především silný text a melodická linka, kterou kapela podtrhuje vícehlasými vokály. Akustická verze často obsahuje extended bridge, během kterého jednotliví členové kapely improvizují na své nástroje.

Během turné k albu EvoLucie v letech 2018-2019 kapela zařadila Oheň jako předposlední skladbu svého setlistu, těsně před přídavky. Toto umístění se ukázalo jako velmi efektivní, protože energie písně graduje celý koncert k vrcholu. Publikum pravidelně reaguje na první tóny skladby bouřlivým potleskem a společným zpěvem, což vytváří jedinečnou atmosféru propojení mezi kapelou a fanoušky.

V roce 2020, navzdory pandemickým omezením, Lucie představila Oheň v rámci speciálního streamovaného koncertu, kde využila moderní technologie k vytvoření působivé světelné show, která fungovala i v online prostředí. Toto provedení ukázalo, že píseň si zachovává svou sílu i v netradičních podmínkách a formátech.

Kulturní dopad a odkaz písně

Píseň Oheň od skupiny Lucie se stala jedním z nejvýznamnějších symbolů české rockové hudby 90. let a její kulturní dopad přesahuje několik generací. Od svého vydání v roce 1990 se skladba zapsala do kolektivní paměti českého národa jako hymna svobody a revolučních změn. Text písně, který napsal Robert Kodym, rezonoval s pocity společnosti v období transformace a stal se univerzálním vyjádřením touhy po změně a novém začátku.

Významný vliv měla píseň především na mladou generaci, která v ní našla svůj hlas a identifikovala se s její energií a poselstvím. Na českých rádiích se Oheň stal jednou z nejhranějších skladeb a dodnes je pravidelně zařazován do playlistů. Píseň se také často objevuje na různých významných společenských událostech, kde symbolizuje sílu společenské jednoty a odhodlání.

V průběhu let se Oheň dočkal mnoha coververzí od různých interpretů, kteří skladbu představili v nových žánrových podobách - od akustických verzí až po moderní elektronické zpracování. Píseň se stala součástí školních osnov jako příklad významné české rockové tvorby a je často analyzována v kontextu společenských změn 90. let.

Kulturní význam písně se projevil i v její schopnosti překlenout generační propast. Zatímco původní posluchači v ní vidí symbol revolučních změn a svobody, mladší generace ji přijala jako nadčasovou hymnu vzdoru a touhy po autenticitě. V roce 2010, při dvacátém výročí vydání, byla píseň znovu připomenuta řadou kulturních akcí a mediálních ohlasů, které zdůraznily její přetrvávající relevanci v současné společnosti.

Píseň Oheň také významně ovlivnila další české hudebníky a skladatele. Její charakteristický zvuk a kompoziční struktura inspirovaly řadu následovníků v české rockové scéně. Textová složka písně je často citována v literatuře a médiích jako příklad poetického vyjádření společenské transformace.

V kontextu české populární kultury představuje Oheň více než jen hudební skladbu - je to kulturní fenomén, který překročil hranice běžné popové písně. Její odkaz lze spatřit v tom, jak ovlivnila způsob, jakým česká společnost vnímá roli rockové hudby v procesu společenské změny. Píseň se stala součástí národního kulturního dědictví a její význam je pravidelně připomínán při různých výročích a retrospektivách české rockové scény.

V současnosti píseň nadále oslovuje nové posluchače a její poselství zůstává aktuální i pro současnou generaci. Její kulturní dopad se projevuje nejen v hudební sféře, ale i v širším společenském kontextu, kde slouží jako připomínka důležitých momentů české historie a jako symbol nezlomného ducha české společnosti.

Oheň hoří v mém srdci jako tvoje píseň, spaluje mě každým tónem, každým slovem, každým dechem. Nemůžu uniknout té melodii, co mě pronásleduje ve dne v noci.

Radmila Procházková

Videoklip a jeho režijní zpracování

Videoklip k písni Oheň od skupiny Lucie byl natočen pod režijním vedením Ondřeje Hudečka v roce 2022 a představuje vizuálně působivou interpretaci této energické skladby. Režisér zvolil minimalistický, ale zároveň velmi efektní přístup, kdy se celý děj odehrává v jediném prostoru industriální haly. Dominantním prvkem videoklipu je skutečný oheň, který zde vystupuje jako hlavní vizuální motiv a metafora pro vnitřní sílu a energii, kterou píseň představuje.

Členové kapely jsou ve videoklipu zachyceni při živém vystoupení, přičemž každý záběr je pečlivě komponován tak, aby vytvářel dramatickou atmosféru. David Koller za bicí soupravou je snímán v dynamických záběrech, které podtrhují energičnost jeho hry. Robert Kodym s kytarou je často zachycen v polodetailech, kdy jeho výraz tváře a pohyby perfektně korespondují s emotivním obsahem písně. P.B.CH. a Michal Dvořák jsou zasazeni do světelné kompozice, která vytváří působivý kontrast mezi tmou a světlem.

Režisér Hudeček pracoval s propracovanou světelnou dramaturgií, kde plameny vytvářejí přirozené světelné efekty, které se odrážejí na tvářích muzikantů a stěnách industriálního prostoru. Kamera se pohybuje plynule mezi jednotlivými členy kapely, přičemž využívá jak statických záběrů, tak dynamických jízd, které dodávají klipu na vizuální atraktivitě.

Významným prvkem je práce s časovou kompozicí, kdy jsou některé záběry zpomalené, což umožňuje divákovi vnímat detaily pohybu plamenů a jejich interakci s prostorem i hudebníky. Střihová skladba respektuje rytmus písně a vytváří vizuální paralelu k hudební struktuře skladby. V některých momentech se objevují záběry, kdy plameny jakoby tančí v rytmu hudby, což bylo dosaženo precizní choreografií a načasováním pyrotechnických efektů.

Barevné řešení videoklipu pracuje především s teplými tóny, které přirozeně vycházejí z přítomnosti ohně. Dominují odstíny červené, oranžové a žluté, které jsou v kontrastu s tmavým pozadím industriální haly. Tento barevný koncept podporuje celkovou atmosféru písně a podtrhuje její energický charakter.

Postprodukční zpracování zahrnuje jemné korekce barev a kontrastu, přičemž zachovává autentický vzhled plamenů a přirozenost světelných podmínek. Speciální efekty byly použity střídmě a slouží především k zdůraznění již existujících vizuálních prvků, nikoli k vytvoření umělého dojmu. Výsledkem je videoklip, který působí organicky a přirozeně, přestože pracuje s technicky náročnými prvky.

Zajímavosti z natáčení a vzniku písně

Píseň Oheň vznikla v roce 1996 jako součást alba Pohyby a představuje jeden z nejvýraznějších hitů skupiny Lucie. David Koller společně s Robertem Kodiskem složili hudbu během jediného večera v pražském studiu, kde kapela tehdy nahrávala. Původně měla skladba zcela jiný text, který se však členům kapely nezamlouval. Osudový zvrat přišel, když P.B.CH. přinesl novou verzi textu inspirovanou jeho osobními prožitky a vztahy.

Zajímavé je, že nahrávání probíhalo v několika různých studiích, přičemž finální verze vznikla v legendárním studiu SONO. Producent Petr Plachý vzpomíná, že kytarové party se několikrát přetáčely, protože kapela hledala dokonalý zvuk. Robert Kodis strávil údajně celou noc laděním svého kytarového zesilovače, aby dosáhl přesně té správné barvy zvuku pro úvodní riff.

Videoklip k písni režíroval Filip Renč, který přišel s konceptem spojujícím motivy ohně a vody. Natáčení probíhalo v opuštěné tovární hale na okraji Prahy, kde se musely instalovat speciální bezpečnostní prvky kvůli práci s ohněm. Během natáčení došlo k menšímu incidentu, když se jeden z reflektorů přehřál a začal hořet, naštěstí se nikomu nic nestalo.

David Koller v jednom rozhovoru prozradil, že původní tempo písně mělo být výrazně pomalejší. Ke zrychlení došlo spontánně během zkoušky, kdy kapela experimentovala s různými rytmickými variacemi. Tato náhoda se ukázala jako klíčová pro finální podobu skladby.

Píseň se nahrávala na analogový pás, což bylo v době nástupu digitálních technologií poměrně neobvyklé rozhodnutí. Zvukař Michal Pekárek později uvedl, že právě tento přístup dal skladbě charakteristický teplý zvuk, který by v digitální podobě nebyl možný. Mixování písně trvalo téměř týden, což bylo na tehdejší dobu nezvykle dlouho.

Zajímavostí je také skutečnost, že vokály byly nahrávány po částech v průběhu několika dní, protože P.B.CH. nebyl spokojen s jejich emotivním vyznění. Konečná verze vznikla až na poslední chvíli před masteringem alba. V písni lze také zaslechnout několik skrytých zvukových stop, včetně tichého šepotu a vzdálených zvuků klavíru, které byly přidány pro vytvoření specifické atmosféry.

Oheň se stal okamžitě po vydání jednou z nejhranějších skladeb v českých rádiích a dodnes patří k nejvyhledávanějším písním skupiny Lucie. Kapela ji pravidelně zařazuje jako vrchol svých koncertů, přičemž live verze se často liší od studiové nahrávky drobnými improvizacemi a prodlouženými instrumentálními pasážemi.