Jak se zbavit škůdců ve skleníku: 7 osvědčených metod

Nejčastější druhy škůdců ve skleníku

Každý, kdo někdy pěstoval rostliny ve skleníku, určitě zažil nepříjemné překvapení v podobě nezvaných návštěvníků. Nejčastěji nám zahrádkářům pijí krev mšice - ty potvůrky se množí jako o závod a dokážou během pár dnů obsadit celou rostlinu. Navíc po sobě zanechávají lepkavou medovici, na které se pak tvoří černé povlaky.

Když už mluvíme o otravných návštěvnících, svilušky jsou další pěkná pohroma. Jsou sice maličké, ale jejich dílo poznáte na první pohled - listy rostlin vypadají jako posypané solí a objevují se na nich jemné pavučinky.

Molice skleníková je další postrach našich skleníků. Tyhle malé bílé mušky se při zalévání zvednou jako sněhová vánice a pak zase dosednou na spodní strany listů, kde kladou vajíčka. No a jejich potomstvo pak vysává z rostlin život.

Kdo by neznal slimáky a plzáky? Ty slizovatý potvory vylezou v noci nebo po dešti a ráno zjistíte, že vaše sazeničky zmizely. A housenky? Ty dokážou z listů udělat krajku během jediného dne.

Zvlášť zákeřní jsou drátovci - ty mrchy se zavrtají do kořenů nebo hlíz a rostlina najednou začne vadnout. Nejhorší je, že je často objevíte, až když je pozdě.

Boj s těmito škůdci je jako nekonečný příběh. Ale kdo chce sklízet zdravou úrodu, musí být ve střehu. Stačí pár dní nedávat pozor a můžete začít znovu. Proto je lepší kontrolovat rostliny pravidelně a zasáhnout hned, jak objevíte první příznaky napadení.

Mšice a jejich kolonie na rostlinách

Mšice jsou skutečnou noční můrou každého zahrádkáře. Tihle drobní nezvaní hosté dokážou během pár dní zaplavit celý skleník a udělat paseku na všem, co jim přijde do cesty. Představte si to - sedíte si v klidu na zahradě, a mezitím se vám pod listy rajčat hemží celé armády těchto nenasytných breberek.

Nejhorší je, když si vezmou na mušku mladé rostlinky. To je jako kdyby vám někdo vysával životní sílu přímo před očima - listy se kroutí, žloutnou a nakonec to vzdají úplně. Ve skleníku mají mšice doslova ráj na zemi: teplo, vlhko a nikdo, kdo by jim znepříjemňoval život.

Zajímavé je, že samičky jsou skutečné amazonky - nepotřebují samečky a vesele si kladou vajíčka jedna radost. První znamení, že máte problém? Lepkavá medovice, kterou po sobě zanechávají jako nevítanou vizitku. A když se na ní ještě usadí černá plíseň, máte zaděláno na pořádný průšvih.

Klíčem k úspěchu je být ve střehu. Koukněte občas pod listy, prohlédněte mladé výhonky. Čím dřív mšice odhalíte, tím snáz se jich zbavíte. Můžete zkusit domácí bojovníky jako výluh z kopřiv nebo přesličky - fungují skvěle a navíc šetří peněženku.

Fajn trik je pozvat si na pomoc přírodní predátory. Slunéčka sedmitečná nebo larvy zlatooček jsou jako přírodní komando - pustí se do mšic s chutí a bez milosti. Nejlepší je ale vsadit na více koní najednou - kombinovat různé metody a být důsledný.

A nezapomeňte, že spokojená rostlina = odolná rostlina. Dopřejte jim správnou péči, ale nepřehánějte to s hnojením. Přehnojená rostlina je pro mšice jako švédský stůl - prostě neodolají.

Svilušky a poškození listů

Svilušky - tihle zákeřní miniaturní nepřátelé našich skleníkových rostlin dokážou pořádně potrápit. Jejich přítomnost poznáte podle typických světlých teček na listech, které se časem mění v nepěkné šedostříbrné skvrny. A když se podíváte pozorněji na spodní stranu listů? Jemňounká pavučinka - jejich neomylná vizitka.

Běžní škůdci ve skleníku	Typické příznaky	Způsob likvidace
Mšice	Deformované listy, medovice	Biologická ochrana - slunéčka, postřik mýdlovou vodou
Svilušky	Jemné pavučinky, žluté tečkování listů	Zvýšení vzdušné vlhkosti, dravé roztoče
Molice skleníková	Bílé mušky na spodní straně listů	Žluté lepové desky, parazitické vosičky
Třásněnky	Stříbřité skvrny na listech	Modré lepové desky, dravé ploštice

Nejvíc potíží nám dělá sviluška chmelová, která si pochutnává na všem možném - od okurek přes rajčata až po vaše oblíbené pokojovky. V teple a suchu skleníku se jim daří jako v ráji. Představte si - jedna samička naklade klidně stovku vajíček a za týden až deset dní už řádí nová generace. To je jako když se vám přes noc nastěhuje do skleníku celá armáda!

Následky jejich hostiny jsou drsné. Vysávají z rostlin život po kapkách, buňku po buňce. Rostliny chřadnou, úroda je v háji a když máte smůlu, můžete přijít o celou sklizeň. Zvlášť mladé rostlinky jsou proti těmhle nezvaným hostům bezbranné.

Chcete se jim bránit? Větrejte, rosťe a mějte oči na stopkách. Kontrolujte spodní stranu listů jako detektiv - tam se tyhle potvůrky nejradši schovávají. A když je nachytáte? Není čas ztrácet čas!

Máte na výběr - buď vsadíte na přírodní cestu s dravými roztoči (jsou to takoví bodyguardi vašich rostlin), nebo sáhnete po chemii. Ale pozor, s postřiky opatrně a střídejte je, ať si na ně svilušky nezvyknou.

Nejlepší obrana? Pravidelné rosení. Svilušky nesnáší vlhko asi jako my promočené boty. Napadené listy hned odstřihněte a spalte - žádné vyhazování do kompostu, to by byl jen jejich hotel all inclusive. A v zimě? Pořádný úklid skleníku, ať nemají kde přečkat do jara.

Pamatujte - čím dřív svilušky odhalíte, tím snazší bude se jich zbavit. Je to jako s každým problémem v životě - řešte ho hned v zárodku a ušetříte si spoustu trápení později.

Molice skleníková a její výskyt

Molice skleníková - tichý nepřítel našich skleníků, který dokáže pěstitelům pořádně zamotat hlavu. Nejčastěji ji najdete schovanou na spodní straně listů, kde v klidu hoduje a zakládá své kolonie. Představte si tu situaci - přijdete do skleníku a vaše milované rajčata vypadají jako by je někdo vysával. A přesně to se děje!

Teplota kolem 20-25°C je pro tyto malé potvůrky jako stvořená. Ve vytápěném skleníku si tedy žijí jako v bavlnce po celý rok. A množení? To jim jde jedna radost - jedna samička zvládne naklást přes 200 vajíček. To je jako kdyby si založila vlastní malé městečko!

Když objevíte na listech světlé tečky, je nejvyšší čas zbystřit. To už molice začaly své dílo zkázy. Nejhorší je, že po sobě zanechávají lepkavou medovici - jako by nestačilo, že vysávají naše rostliny! Na té se pak vytvoří černý povlak, který rostlinám rozhodně na kráse nepřidá.

Tihle malí záškodníci jsou navíc pěkně vychytralí. Než se nadějete, zvyknou si na chemické postřiky a můžete začít znovu. Proto se čím dál víc osvědčuje nasadit na ně jejich přirozené nepřátele - třeba takové parazitické vosičky, které si na molicích rády pochutnají.

Nejhorší spoušť dokážou molice napáchat právě ve sklenících, kde jsou v bezpečí před deštěm i větrem. Venku si na ně aspoň matka příroda může došlápnout, ale ve skleníku? Tam jsou jako v bavlnce!

V poslední době je situace čím dál horší. Jak se otepluje, molicím se u nás líbí čím dál víc. A když si k tomu přičtete, jak se rostliny převážejí po celém světě, není divu, že se jim tak dobře daří. Ale nevěšme hlavu - s trochou ostražitosti a správným přístupem se s nimi dá bojovat!

Třásněnky jako nepříjemný škůdce

Znáte ten nepříjemný pocit, když objevíte na svých milovaných rostlinách stříbřité skvrnky? Třásněnky, tihle maličcí záškodníci velcí sotva 2 milimetry, dokážou pořádně potrápit každého zahrádkáře.

Běžte se podívat na své květiny - vidíte ty lesklé, jakoby postříbřené fleky na listech? To je jejich vizitka. Tyhle potvůrky se zakousnou do listů, vysají z nich šťávu a za sebou nechávají spoušť. Rostlinka pak chřadne, kroutí se a v nejhorším případě může i zajít. A jako by to nestačilo, roznášejí ještě různé virové nemoci.

Ve skleníku jim to přímo hraje do karet. Teplo, vlhko - hotový ráj pro třásněnky! Chytře si schovávají vajíčka přímo do rostlin, takže je běžným postřikem jen tak nedostanete. Z vajíček se vylíhnou larvy, které se pak zakuklí v půdě - a kolotoč začíná nanovo.

Jak na ně vyzrát? Především je potřeba mít oči na stopkách. Základem je pořádný úklid skleníku, žádné zapomenuté plevelky okolo a pravidelná kontrola. Skvěle fungují modré nebo žluté lepové desky - nejen že vám ukážou, kolik těch nezvaných hostů máte, ale rovnou je i chytají.

Když už je situace vážnější, nasaďte přírodní nepřátele třásněnek - dravé roztoče nebo pestřenky. K chemii sáhněte až jako k poslední možnosti. A když už, tak s rozumem - střídejte přípravky a počítejte s tím, že budete muset postřik několikrát zopakovat.

Na závěr jeden fígl: pravidelně větrejte, hlídejte vlhkost a každou novou rostlinku si před umístěním do skleníku pořádně prohlédněte. S třásněnkami je to jako s mnoha věcmi v životě - prevence je základ úspěchu.

Slimáci a plzáci v prostředí skleníku

Kdo by to byl řekl, že takový malý tvor jako slimák dokáže napáchat tolik škody! Nejhorší jsou slimák síťkovaný a plzák španělský - tihle nenasytní návštěvníci našich skleníků si dokážou během jedné noci pochutnat na celé úrodě.

Ve skleníku mají tihle nezvaní hosté hotový ráj. Teplo, vlhko a spousta dobrot - co víc si přát? Nejvíc je přitahují mladé rostlinky a čerstvé výsevy. Rajčátka, saláty nebo kedlubny? Pro ně hotová pochoutka!

Chcete se jich zbavit? Musíte být důslední a kreativní zároveň. Základ je mít ve skleníku pořádek a pravidelně kontrolovat situaci, hlavně ráno a večer, kdy jsou tihle mlsouni nejaktivnější. Žádné spadané listí nebo plevel - nedávejte jim šanci se někde schovat!

A co na ně platí? Třeba měděný drát kolem záhonků - ten nemají vůbec rádi. Nebo zkuste vysypat cestičky vápencem, pilinami či popelem. Fakt dobře fungují i pivní pasti - slimáci milují pivo, ale plavat v něm neumí. Ježci nebo kachny by taky pomohli, ale ty asi těžko dostanete do skleníku, co?

Když je situace opravdu vážná, můžete sáhnout po chemii - granulích proti slimákům. Ale pozor na dávkování! Šetrnější jsou přípravky s fosforečnanem železitým - ty neublíží ani užitečným breberám na zahrádce.

Chytrá rada? Zalejte si ráno, ať je do večera všechno suché. A větrejte, větrejte, větrejte! Když stavíte nový skleník, udělejte kolem něj pás z hrubého štěrku - slimáci nejsou zrovna horolezci.

Je to běh na dlouhou trať, ale nevzdávejte to. Střídejte různé metody a buďte trpěliví. Však ono to půjde - a ta radost z vlastní úrody bez jediného okousaného lístku za to stojí!

Housenky můr a motýlů

Každý, kdo někdy pěstoval rostliny ve skleníku, se určitě setkal s tím nejotravnějším problémem - housenkami. Ty potvůrky poznáte na první pohled podle typicky zubatých okrajů listů a děr v rostlinách. A když je ve skleníku teplo a vlhko? To je teprve jejich ráj!

Nejčastěji nám na rostlinky útočí běláskové a můry. Nejhorší je, když se vrhnou na malé sazeničky - během pár dní může být po úrodě. Schválně se podívejte pod listy - tam se ty mrchy nejraději schovávají.

Nejlepší je těmto nezvaným hostům zabránit, aby se k našim rostlinkám vůbec dostali. Síťky do oken skleníku jsou základ - stojí pár korun a ušetří spoustu trápení. Fajn fungují i feromonové lapače, které nachytají můry dřív, než stihnou nadělat neplechu.

Když už housenky objevíte, není všechno ztraceno. Příroda sama nabízí řešení - třeba užitečné lumky, co si na housenkách pochutnají. Skvěle zabírá i postřik s bakterií Bacillus thuringiensis - pro housenky je to konečná, ale včelkám ani nám neublíží.

Jasně, můžete je taky sbírat ručně. Je to otrava, ale aspoň víte, že děláte něco pro přírodu. A nezapomeňte odstranit napadené listy - ať se ty potvory nemají kde schovávat.

Chytrý zahradník ví, že prevence je základ. Střídejte plodiny, větrejte a nepřehánějte to s vlhkostí. Můžete zkusit vysadit i voňavé bylinky jako bazalku nebo tymián - můry tyhle vůně přímo nesnášejí.

Když je nejhůř, existují i chemické postřiky. Ale to až jako poslední možnost. Vždycky si pečlivě přečtěte návod a dodržujte bezpečnostní pokyny. Přece jen chceme zdravou úrodu, ne chemický experiment.

Kontrolujte své rostlinky pravidelně a jednejte hned, jak něco objevíte. Kombinace různých metod zabírá nejlépe - tak jako ve všem v životě.

Prevence proti škůdcům ve skleníku

Prevence proti škůdcům ve skleníku je zásadním krokem k úspěšnému pěstování rostlin. Základem účinné ochrany je pravidelná kontrola a včasné odhalení případných problémů. Důležité je udržovat ve skleníku optimální podmínky, především správnou vlhkost a teplotu, které významně ovlivňují výskyt škůdců. Přílišná vlhkost často vede k rozvoji plísní a množení různých druhů hmyzu.

Velmi účinnou metodou prevence je instalace sítí proti hmyzu do větracích otvorů skleníku. Tyto sítě zabraňují vstupu motýlů, mšic a dalších létajících škůdců, přitom ale nebrání potřebnému proudění vzduchu. Pravidelné větrání skleníku je klíčové, protože stagnující vzduch vytváří ideální podmínky pro množení škůdců.

K preventivním opatřením patří také správná péče o půdu ve skleníku. Každoroční výměna vrchní vrstvy zeminy nebo její částečná sterilizace pomáhá eliminovat vajíčka a larvy škůdců. Důležité je také odstranění rostlinných zbytků a plevelů, které mohou sloužit jako úkryt pro škůdce. Mulčování půdy přírodními materiály může pomoci udržet optimální vlhkost a zároveň odpuzovat některé druhy škůdců.

Biologická ochrana představuje další účinný způsob prevence. Vysazování odpuzujících rostlin, jako jsou afrikány, bazalka nebo levandule, může přirozeně odrazovat některé škůdce. Podpora užitečného hmyzu, jako jsou slunéčka sedmitečná nebo zlatoočky, vytváří přirozenou rovnováhu v ekosystému skleníku. Tyto užitečné organismy pomáhají regulovat populace škodlivého hmyzu.

Pravidelná dezinfekce skleníku, zejména na konci sezóny, je nezbytnou součástí prevence. Důkladné očištění stěn, konstrukce a nářadí pomocí ekologických přípravků pomáhá eliminovat přezimující škůdce a jejich vajíčka. V zimním období je vhodné skleník důkladně vymrznout, což přirozeně zničí mnoho přezimujících škůdců.

Správné rozmístění rostlin a dodržování vhodných rozestupů mezi nimi zajišťuje lepší cirkulaci vzduchu a snižuje riziko napadení škůdci. Silné a zdravé rostliny jsou obecně odolnější vůči napadení, proto je důležité zajistit jim optimální podmínky pro růst včetně pravidelné zálivky a přiměřeného hnojení. Přehnojování může rostliny oslabit a učinit je náchylnějšími k napadení škůdci.

Monitoring pomocí žlutých a modrých lepových desek pomáhá včas odhalit přítomnost létajícího hmyzu. Pravidelná kontrola spodní strany listů, kde se často vyskytují první známky napadení, by měla být součástí rutinní péče o skleníkové rostliny. V případě zjištění prvních příznaků napadení je třeba rychle zasáhnout, aby se zabránilo rozšíření škůdců na další rostliny.

Biologická ochrana rostlin

Biologická ochrana rostlin představuje přirozený a ekologický způsob boje proti škůdcům ve skleníku i na zahradě. Tento způsob ochrany využívá přirozené nepřátele škůdců, jako jsou dravé ploštice, parazitické vosy, pestřenky či slunéčka sedmitečná. V zahradním skleníku se často setkáváme s různými druhy škůdců, kteří mohou významně poškodit pěstované rostliny. Mezi nejčastější patří mšice, svilušky, molice, třásněnky a různé druhy housenek.

Základem úspěšné biologické ochrany je včasná identifikace problému a rychlé nasazení vhodných bioagens. Například proti mšicím lze velmi účinně využít larvičky pestřenek nebo dospělce i larvy slunéček sedmitečných. Tyto užitečné organismy dokáží během krátké doby zlikvidovat celé kolonie mšic. Pro boj se sviluškami se osvědčilo nasazení dravých roztočů rodu Phytoseiulus, kteří jsou schopni rychle regulovat populaci škůdců.

Ve skleníku je důležité vytvořit vhodné podmínky pro biologickou ochranu. Správná teplota a vlhkost jsou klíčové nejen pro rostliny, ale i pro užitečné organismy. Optimální teplota se pohybuje mezi 18-25°C, přičemž relativní vlhkost by měla být udržována mezi 60-80%. Při biologické ochraně je také zásadní vyvarovat se používání chemických přípravků, které by mohly poškodit nebo zahubit užitečné organismy.

Prevence hraje v biologické ochraně rostlin významnou roli. Pravidelná kontrola rostlin, odstranění napadených částí a udržování čistoty ve skleníku pomáhají předcházet přemnožení škůdců. Důležité je také zajistit dobré větrání skleníku a nepřehušťovat porost, což snižuje riziko výskytu houbových chorob a vytváří méně příznivé podmínky pro škůdce.

Pro posílení přirozené obranyschopnosti rostlin lze využít různé rostlinné výluhy a zákvasy. Například výluh z kopřiv nebo přesličky polní posiluje rostliny a odpuzuje některé škůdce. Vhodné je také pěstování aromatických bylin ve skleníku, jako jsou bazalka, saturejka nebo levandule, které svou vůní odpuzují některé škůdce.

Biologická ochrana vyžaduje trpělivost a systematický přístup. Na rozdíl od chemické ochrany nepůsobí okamžitě, ale její účinek je dlouhodobější a šetrnější k životnímu prostředí. Při správném načasování a kombinaci různých metod biologické ochrany lze dosáhnout velmi dobrých výsledků v boji proti škůdcům ve skleníku. Je také důležité podporovat biodiverzitu v okolí skleníku, například vytvářením úkrytů pro užitečný hmyz nebo pěstováním květin, které lákají přirozené nepřátele škůdců.

Škůdci ve skleníku jsou jako nevítaní hosté na večírku - přijdou neohlášeně, způsobí spoušť a je těžké se jich zbavit.

Květoslava Procházková

Chemické přípravky a jejich použití

Při řešení problémů se škůdci ve skleníku je použití chemických přípravků často nevyhnutelnou součástí komplexní ochrany rostlin. Základem úspěšné aplikace je správný výběr účinné látky a její včasné použití. Mezi nejčastěji používané přípravky patří insekticidy na bázi pyretroidů, které jsou účinné proti širokému spektru škůdců, jako jsou mšice, molice, třásněnky a svilušky. Tyto látky působí na nervový systém škůdců a způsobují jejich rychlý úhyn.

Pro bezpečné používání chemických přípravků ve skleníku je nezbytné dodržovat přesné dávkování a ochranné lhůty. Aplikace by měla probíhat za vhodných klimatických podmínek, ideálně v podvečerních hodinách, kdy je nižší teplota a vyšší vzdušná vlhkost. Před použitím jakéhokoliv přípravku je nutné důkladně prostudovat příbalový leták a řídit se uvedenými pokyny pro aplikaci.

V současné době se stále více prosazují selektivní přípravky, které působí pouze na konkrétní druhy škůdců a nepoškozují užitečný hmyz. Například přípravky obsahující účinnou látku spinosad jsou velmi účinné proti třásněnkám a housenkám, přičemž minimálně ovlivňují populace včel a čmeláků. Při aplikaci chemických přípravků ve skleníku je důležité pravidelně střídat účinné látky, aby se předešlo vzniku rezistence škůdců.

Moderní chemické přípravky často obsahují kombinaci více účinných látek, což zvyšuje jejich účinnost a snižuje riziko vzniku odolnosti. Systémové přípravky pronikají do pletiv rostlin a chrání je zevnitř, zatímco kontaktní insekticidy působí pouze na povrchu. Pro maximální účinek je vhodné kombinovat oba typy přípravků v rámci komplexního programu ochrany.

Při používání chemických přípravků ve skleníku je nutné myslet také na ochranu životního prostředí. Zbytky postřikové jíchy nikdy nevyléváme do půdy nebo kanalizace, ale likvidujeme je podle platných předpisů. Prázdné obaly od přípravků důkladně vypláchneme a odevzdáme na místa k tomu určená.

Důležitou součástí chemické ochrany je také vedení evidence použitých přípravků. Zaznamenáváme datum aplikace, použitý přípravek, jeho dávkování a cílového škůdce. Tyto záznamy nám pomohou vyhodnotit účinnost jednotlivých zásahů a optimalizovat strategii ochrany pro další sezónu. Při aplikaci chemických přípravků je nezbytné používat odpovídající ochranné pomůcky, jako jsou rukavice, respirátor a ochranný oděv, abychom minimalizovali riziko kontaktu s přípravkem.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že chemická ochrana by měla být vždy až posledním řešením, když selžou preventivní a biologické metody ochrany. Před nasazením chemických přípravků je vhodné nejprve využít možnosti mechanické ochrany, jako jsou lepové desky, nebo biologické ochrany pomocí predátorů a parazitoidů. Tímto přístupem můžeme významně snížit množství použitých chemických látek a přispět k udržitelnému způsobu pěstování ve sklenících.